Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 29.4.
Robert
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Pod shrbený starý ořech házím své slzy...
Autor: Můza (Občasný) - publikováno 14.6.2005 (22:28:23)
 

Pod shrbený starý ořech házím své slzy…

 

Seděl v jizbě a loupal ořechy. Měl to hrozně rád. Tu hořkou vůni vlašáků, nažloutlé nehty a kousky skrabacené slupky. Do místnosti zafoukal chladný vítr.

Zvenčí konečně přišla Jelena a v ruce měla ošatku plnou popadaných jablek. Vstal a přibouchl skřípající dveře. Pak se na ni usmál a pohladil ji svými nahnědlými prsty světlé rozfoukané vlasy. Dostal to nejpěknější jablko a ostýchavý polibek na zpocené čelo. Hořké ruce si otřel do plátna a fialové ovoce rozkrájel.

 

Měl podzim rád, raději než celý rok. Jelena necourala po venku, často pekla a voněla moukou a vanilkovým cukrem. Vždycky měl co dělat, aby ji odolal. Znal ji od svých pěti let a nikdy nechtěl poznat jinou. Bylo to dva měsíce, co se s ním dělila o skrovnou malou místnost a vejminek, který zůstal prázdný po jejím tatínkovi. Považoval ji za nejbližší duši a už od dětství toužil okusit její objetí. Přestože od doby, co s ním léhala na jedno umolousané prostěradlo, už viděl úplněk aspoň dvakrát, sotva znal chuť jejich rtů.

 

Na tváři měla nepatrnou šmouhu od popela a sukně ze zašlého světlého plátna byla nahnědlá od listopadové hlíny. Přešla k postýlce a přikryla dečkou spícího chlapce. Byl tím jediným, co tu po jejím otci zůstalo, znamenal pro ni téměř vše. Naklonila se nad kamna a přetáhla si svetr přes ramena. Byla ji zima. Pozdní odpoledne se obvykle vleklo. Tma už stála nad svahem od šesté hodiny po poledni a únava přicházela s každým dnem dřív.

 

Seděli dlouho mlčky nad krbem a sledovali rozpálené kousky kůry. Pak začal vyprávět, že by měli zajít dolu do osady pro mléko a pro trochu pletiva, aby mohl připravit stromky na zimu. Kývla a usmála se. Přisedla si k němu, nechala se hladit ve vlasech a mluvila o zajících, kterých už je v okolních lesů spousta. Šli brzy spát.

 

Ráno zaskočil dolů pro čerstvé pečivo a všechno, co jim doma scházelo. Vrátil se zrovna když loupala brambory. Měl na čele vrásku a ve výrazu sklíčenost a zármutek. Sedl si vedle ní a políbil ji do vlasů, tiše jí zavázal kolem krku náhrdelník z červených šípků a něžně ji objal. Byla očividně příjemně překvapena. Vzala mu ruku do dlaně a políbila mu hrubou kůži. Chytil ji pevně do svých paží a stiskl ji udýchaným tělem. Cítil jak se zatřásla.

„ Chtěl bych tě…“ řekl a spatřil vyděšený výraz v jejich očích. Přiložil hlavu na její hruď a přitom pevně držel její křehké tělo. „ Nemůžu už jinak.“ Vzal ji do náručí a odnesl ji do tepla.

 

Začal ji hladit, jeho dotyky byly ale tak teplé, že ani nevnímal roztěkaný tlukot jejího srdce. Položil ji na zem a svou vahou ji přitiskl na dřevěnou podlahu. Pomačkanou košili ji začal strhávat z těla a vnímal, jak se zesiluje jeho tep. Měl ji v náručí. Poprvé za několik dlouhých měsíců spatřil její tělo v prostotě a mohl se ho konečně dotknout. Nevnímal něhu, jen její teplo. Život její ženská krásy. Začala se vzpínat a bránit, neměla dostatek sil. Ovládal ji strach, nechtěla se dožít příštích vteřin.

 

Nedbal ničeho a přiblížil své tělo jejímu, jak nejvíce to bylo možné. Nenechával se odradit. Hladil ji a tiskl, jeho srdce nestačilo odpočítávat vteřiny. Nedokázal to zastavit. Nechtěl vzbudit spícího chlapce, tak ji vzalji do náručí a vynesl ven, do chladného šeravého podvečeru. Položil ji pod shrbený ořech a znovu se pokusil přijmout teplo její přirozenosti, ona jen sotva nacházela dech. Dosáhl svého, uslyšel jen nešťastný vzlyk pod tíhou jeho těla.

 

Z posledních sil otevřela oči. Skrz pláč na něj zakřičela: „ Ty jsi to věděl a přesto jsi dopustil, že mi bylo znovu ublíženo, jsi pouhá další krysa…“ Její oči se utopily v soli neštěstí a uslzené tváře od sazí ji pomalu sklesly. Stál pod shrbeným ořechem a v mlze za ním zmíral měsíc. Přikryl ji lněnou plachtou a přimhouřil oči do tmy.

 

Všiml si mě. Stál jsem před dvěřmi, protože jsem nedokázal usnout. Měl jsem v srdci kámen, celým mým tělem proběhl mráz a měl jsem pocit, že mě strach během chvíle naprosto pohltí. Stál kus od shrbeného ořechu, díval se mi do očí a zdrceným hlasem mi začal vytýkat něco, čemu jsem nerozuměl: „ Přišel jsem na to, z jejího křiku jsem poznal její vzpomínky a toužil překonat to, co ji vždycky vzdalovalo daleko ode mě. Když na tebe teď koukám, všechno mi tím spíš dochází. Věděl jsem, že MÁŠ JEJÍ OČI! To TYjsi mi bránil v tom, abych i já, krom tvého otce, poznal její skutečné, prosté já. Upřel na mě své šílené oči a padl s třesem a slzami v očích k nohám shrbeného ořechu.

 

Je to už čtyřicet let. Nemohu sedět, ani spát. Nemohu dýchat, ani žít. Nepoznal jsem dosud lůno žádné ženy.


Poznámky k tomuto příspěvku
čtenář Linnie - 14.6.2005 > Na tvojí povídku s tématem židle to nemá, ale taky hezký :o)
<reagovat 
agovirin (Občasný) - 15.6.2005 >
Body: 3
<reagovat 
Martin (Stálý,Redaktor) - 14.6.2005 > Zatraceně, Tebe si připíšu do oblíbenejch:-) Pokud můžeš, přijď s tím na Střekov:-)
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Můza (Občasný) - 15.6.2005 > Martin> Dík moc, když budu mít čas, určitě mě ten Střekov bude zajímat :)...
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 15.6.2005 > Líbí, ale na můj vkus je tam trochu moc "a" ... a potom ta věta s dítětem "bylo to jediné co jí zůstalo po jejím otci"... tam vážně netuším, jestli jsem to pochopila, jak jsem měla
Body: 4
<reagovat 
 Můza (Občasný) - 16.6.2005 > Quotidiana> áčka - mám ráda, vytváří zvláštní atmosféruje. jinak ta věta je přesně tak, jak má byt :), ale mozna je to fakt, kterému se racionalista brani...
i tak moc dik :)
<reagovat 
 Quotidiana (Občasný) - 16.6.2005 > Můza> 

... mno já zastávám názor, že všeho moc škodí ...

 

 k tomu dítěti, jsem se spíš tak pozastavila nad tím, jestli to byl incest nebo ne ... .-)


<reagovat 
 Můza (Občasný) - 16.6.2005 > Quotidiana> jj, uz je to tak :). nerada vysvetluju svy myslenky, ale uznavam, ze sou dost slozity...
nikdy s tim chlapcem nechtela nic mit, byla znasilnena svym vlastnim otcem...
<reagovat 
ztratila (Stálý) - 17.6.2005 >

"svýma nahnědlýma prstama" - ve spisovným textu působí jako pěst na oko.  

 

přirozenost incestu v té povídce je minimálně zarážející

 

pletivo na zanedbané samotě - přemýšlelas o časové ukotvenosti toho příběhu?

 

Začal ji hladit, jeho dotyky byly ale tak teplé a plné mužné síly, že nevnímali roztěkaný tlukot jejího srdce. - tohle je hrubka nebo hloupost.

 

Život její ženská krásy. - to není naturalismus, ale trochu dada:)

 

 Složil ji pod shrbený ořech a znovu se pokusil přijmout teplo její přirozenosti.  - hrdina zachází s hrdinkou trochu jako s pytlem mouky. nosí ji sem a pak zas tam,. tahle věta tomu nasadila korunu.)))

 

Stál pod shrbeným ořechem a v mlze za ním zmíral měsíc. Přikryl ji lněnou plachtou a přimhouřil oči do tmy. Všiml si mě. Měl jsem v srdci kámen, celým mým tělem proběhl mráz a měl jsem pocit, že mě strach během chvíle naprosto pohltí. Stál kus od shrbeného ořechu a díval se mi do očí. „ Přišel jsem na to, z jejího křiku jsem poznal její vzpomínky a toužil překonat to, co ji vždycky vzdalovalo daleko ode mě. Když na tebe teď koukám, všechno mi tím spíš dochází. Vždycky jsem věděl, že máš její oči. To ty jsi mi bránil v tom, abych i já, krom tvého otce, poznal její skutečné, prosté já. Upřel na mě své šílené oči a padl s třesem a slzami v očích k nohám shrbeného ořechu.

 - tenhle odstavec je pro mě celý nesrozumitelný. kdo tam ke komu mluví, prosím pěkně.

 

Když jsem na to jukla, měla jsem na první pohled pocit, že ses zlepšila. Kostrbaté to není. Ale myslím, žes tak stylizovala, až jsi přestylizovala a půsopí to spíš jako parodie. Navíc - ono není vůbec nutné, aby autor čtenáři vysvětloval všecko polopatě a ani nakonec, aby čtenář všecko pochopil. Ale tohle je hodně zmatené a nesrozumitelné.  Dobrá povídka by z toho mohla být, kdybys na tom ještě zapracovala. v tuhle chvíli 2-3.


<reagovat 
 Můza (Občasný) - 19.6.2005 > Ztratila> tak jsem učinila prvním krok úprav.

Moc dobře vim, že mám občas složitý pochody myšlenek a nedokážu odhadnout, co čtenáři nedojde :).
<reagovat 
Emmet_RAY (Občasný) - 21.6.2005 >
Body: 3
<reagovat 
čtenář Zeppelina - 9.7.2005 > Typický Zuzankovský, ale pěkný, trochu drsný a já to všechno pochopila:-)
<reagovat 
Kashya (Občasný) - 22.9.2005 > Huuuf- možná je to tím, že mám horečku, věčnou nudli u nosu a kašlu jako někdo, kdo vykouří minimálně dvě krabky denně, ale tohle jsem nepobrala. Moc se mi to nelíbí :O/.
Ale Podušce to natřem :))))
<reagovat 
 Můza (Občasný) - 23.9.2005 > Kashya> No je to holt depresivní...ale ta horečka to určitě přiotřuje :)).
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + osm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter